- milovníci damejidlo.cz, akorát místo rychlého jídla hledají na Tinderu rychlý sex

- zahraniční návštěvníci Prahy/Brna a dalších českých měst, kteří rovněž hledají rychlý sex

- zvědavci, kteří chtějí vyzkoušet něco nového

- žárlivci, kteří se potřebují ujistit, že jejich partner/partnerka nemají založený profil na Tinderu

- snílci, hledající prince na bílém koni, princeznu, osudovou lásku či jinou pohádkovou bytost

- menšinové skupiny, jako například pedofilové, násilníci, vrazi a jim podobní, hledající na Tinderu svou budoucí oběť

- další jedinci, do výše uvedených kategorií nezařaditelní

A někde mezi všemi těmito kategoriemi jsem se před cca 3 lety objevila já. Ta, co se s kamarádkami vsadila, že půjde na 10 Tinder schůzek a napíše o tom článek. Případně román, pokud by bylo o čem psát.

Důvodem, proč jsem se k tomu psaní dokopala až teď byl nejspíš šok. Šok z toho, co jsem na těch deseti schůzkách zažila, z toho, jaká je situace na "trhu", respektive na jeho části, se kterou jsem měla možnost se setkat.

Světoznámé rčení říká, že "všechno zlé je na něco dobré" a tak jsem se i já snažila si z toho vzít to pozitivní. Beru to tak, že mi tato zkušenost nakonec docela prodloužila život, jelikož jsme se nad některými zážitky z Tinder schůzek s kamarádkami docela slušně nasmáli.

Taktéž jsem se spoustu (staro)nového naučila. Například to, že není dobrý nápad poskytovat během první nebo druhé schůzky o sobě moc informací, a to dokonce ani v tom případě, že si s protějškem rozumíte a připadá vám v celku docela zábavný a fajn. Vyhnete se tak nekonečnému telefonickému a SMS bombardování a následně také bombardování na váš pracovní email. Ano, hádáte správně, mé "rande" číslo 1. totiž poté, co jsem odmítla třetí a čtvrtou schůzku, protože jsem zrovna v ten daný den fakt neměla čas, otevřelo Google, tam vyhledalo můj pracovní email a začalo mě stíhat i v práci. V emailech jsem si přečetla spoustu "hezkých" slov na mou osobu, dotyčného jsem následně slušně poslala do míst, kde slunce nesvítí a tajně doufala, že ho nepotkám při cestě na tramvaj nebo na večeři. Z toho plyne další ponaučení - nastavit si v aplikaci okruh větší než 15 km, ať máte o něco větší jistotu, že vaše potencionální Tinder rande nebydlí ve vedlejší ulici. V případě úspěchu to může být fajn, no když je venku více než 20 stupňů a vy narazíte na hysterického stalkera, tak je maskování  čepicemi, parukami či burkami poněkud obtížné a taky trochu upocené.

Na Tinderu můžete být kýmkoliv. Potkala jsem pilota letadla, ze kterého se ve skutečnosti vyklubal strojvůdce pražského metra. Nejenže si tento exemplář pletl dopravní prostředky, ale nejspíš uměl komunikovat pouze přes telefon, jelikož během osobní schůzky byl ze sebe schopný vyplodit pouze jednoslovné odpovědi "ano", "ne" a "nevím". Také každou chvíli zíval s tak otevřenou pusou, že by se do ní bez problémů vlezli 2 pytlíky Jojo marshmallows. Po hodině trápení se při otázce od číšnice "zaplatíte dohromady nebo zvlášť" díval se založenýma rukama zatvrzele do země a neměl se ani k odpovědi "zvlášť", takže jsem útratu zaplatila celou já a on mi pak v drobných vyskládal na stůl asi 80 Kč za ty dvě piva, které během schůzky vypil. Hele, s placením v restauraci za sebe jsem naprosto v pohodě a navrhuji to pokaždé. No když vás onen gentleman v původní sms domluvě zve na večeři, tak čekáte večeři a pozvání - ne dvě piva a předstírání hluchoty, když po vás číšnice chce peníze.

Další rada zní - nikdy si neobjednávejte na Tinder schůzce pití, které má objem větší než 2 dcl a je plné ledu. Dokonce ani v případě, že se vaše Tinder rande jmenuje stejně jako vy - ani toto není známka toho, že schůzka bude úspěšná. Tato konkrétní, kterou mám momentálně na mysli, opět moc úspěšná nebyla - po půl hodině jsem totiž dospěla k závěru, že už v přítomnosti toho namyšleného Sašu z Bosny, který se choval, jak kdyby mu patřila půlka světa a místo příjemného pokecu si na mě přichystal policejní výslech, nevydržím ani minutu. Trvalo mi ale dalších 12 minut, než jsem do sebe vyklopila svou 0,4 l mangovou ledovou tříšť a navrhla, jestli už nepůjdeme. Když se mě pak Saša ptal, proč už musím jít, že je to škoda, řekla jsem, že jdu domů uklízet. Kdo mě zná, tak ví, že to z 99 % byla lež jako hrom :) Co byste ale chtěli za výkon a kreativu od mozku přemrzlého z mangové ledové tříště? 

Když tak nad tím přemýšlím, většinu z mých deseti Tinder schůzek si po těch třech letech už moc nepamatuju. Abych nezněla jako úplná kráva, tak přiznám, že alespoň jedna schůzka byla naprosto v pořádku, příjemná, domů jsem odcházela s dobrým pocitem fajn stráveného odpoledne a nikdo mě po ní ničím nebombardoval. Dotyčného mám dodnes přidaného na Facebooku, párkrát jsme si od té doby i napsali a myslím, že je to dobrý člověk. OK, možná si vzpomenu ještě na schůzku s jedním Slovákem, na které jsem se bavila, pořádně se nasmála a nebyla to úplná katastrofa.

Co k tomu říct na závěr?

1. Tinder nedoporučuju ani na hledání vztahu, ani na hledání rychlého sexu, prostě na nic :)

2. Tento článek rozhodně neměl být myšlený jako útok na mužské pohlaví - mám spoustu kamarádů, kteří absolvovali x schůzek tohoto typu a taky nebyli dvakrát spokojení. Úpřimně, ani my ženy nejsme dokonalé a umíme být taky pěkné nány

3. Jeden můj kamarád si přes Tinder (nebo Badoo?) našel partnerku, se kterou teď bydlí a čeká dítě, takže výjimky existují a ta možnost, že potkáte někoho, s kým si sednete a máte stejné Tinder záměry tady pořád je

4. Jsem ráda, že jsem těmito řádky sázku konečně splnila :)

- ti, co každoročně bojkotují i Valentýna, protože je to přeci komerční svátek a hlavně: láska se má rozhodně projevovat častěji, než jednou v roce

- ti, co přeci lásku projevují jiným způsobem než "ohraným polibkem pod rozkvetlou třešní"

- ti, kteří používají některý z následujících hashtagů: #singlelife, #dontneedboyfriend (resp. #dontneedgirlfriend, záleží, které pohlaví mají v oblibě)

- ti, co přeci projevují lásku svým maminkám jiným způsobem než "ohranou kytkou a čokoládou"