ROZHODNUTÍ
6.7.20
Decisions, decisions... Přemýšleli jste někdy nad tím, jak které rozhodnutí ovlivní celý váš následující život? Jak i ty nejmenší volby, které každý den děláme můžou ve finále změnit úplně všechno?
Já se třeba nedávno rozhodla, že nebudu spěchat a pojedu na nádraží až tou druhou tramvají. Jestli čekáte, že jsem díky tomu potkala toho pravého...tak ne, toto je jiný příběh. (Ten pravý jel evidentně tou dřívější tramvají. :D )
Potkala jsem totiž holuba! Holuba, který měl kolem krku kůrku chleba jako náhrdelník. Asi se do něj chudák proďobal a nevěděl jak z něj ven, no nesl se hrdě nádražním parkem a mně zlepšil náladu o 100 %. Slzy, které jsem v ten moment držela na krajíčku, protože mi zrova nebylo úplně "hej" se proměnily v smích a svět najednou nevypadal tak vážně. Možná jsem jednodušší, když mi dokáže spravit den něco tak obyčejného... A možná ne, možná jsem právě něco tak obyčejného potřebovala.
A pak jsou tady ty větší rozhodnutí, závažnější. Nebo ty, které za vás udělá někdo jiný. Kdy například během týdne rodiče pobalí všechny věci a vy za pár dní opouštíte to jediné místo, které jste jako domov znali a stěhujete se do jiné země. Ty, po kterých se vám hrozně uleví. Ty, které ještě dlouho budou bolet, ale vy víte, že musely přijít a představují posun k něčemu jinému, novému a snad i lepšímu. Ty, které vás dostanou do průšvihu, ale mají vás něco naučit. A pak ty nejtěžší - jestli si v cukrárně dát větrník nebo špičku. Nebo obojí. :D A spoustu dalších.
Nedávno jsme s kamarádem vedli hlubokou filosofickou debatu na podobné téma. Začalo to tím, že jsme řešili víru a to, jestli Bůh existuje (vidíte tu hloubku,jo? :) ). Dostali jsme se k tomu, že by bylo zajímavé přijít po smrti za Sv. Petrem a zeptat se ho na všechna svá rozhodnutí, jestli byly správné a jak to mohlo dopadnout, kdybychom se rozhodli jinak. Kolik pro nás ideálních partnerů jsme v životě potkali a ať už je vědomky odmítli, nebo je svým chováním odradili, byť bychom s nimi mohli být nekonečně šťastní. Jaký projekt/úkol/nabídku jsme považovali za nedůležitou a vykašlali se na ni, přitom nám mohla vydělat spoustu peněz.
Taky mě nepřestává fascinovat, jak se během jednoho roku může všechno od základu změnit. Když si vzpomenu, kde jsem byla přesně před rokem, jsem ráda za tu Alexandru, která sedí dnes za počítačem. Cítím se klidnější, silnější, sebevědomější a mám se ráda. Opravdu, nejenom naoko. Je to skvělý pocit a paradoxně mě k tomu dovedlo právě několik špatných rozhodnutí a událostí z loňska. Všechno zlé je na něco dobré - klišé, ale pravdivé.
Život je hrozně fascinující zážitek. Nikdy nevíte, co se stane a kam až vás dovede. A právě ta nevědomost je na tom to nejlepší - privilegium, díky kterému se můžete nechat překvapit.
Tak si říkám, co asi bude za rok? :)
1 komentářů
Mám ráda takový ty filozofické úvahy. :)
OdpovědětVymazat