JSEM ZPĚT
24.5.20
Jsem zpět. Sice po téměř dvou a půl letech, ale jsem. Od mého posledního článku uběhlo spoustu dní a vše je dnes úplně jiné, než bylo předtím, včetně mě.
Abyste to pochopili - důvodů, proč jsem sem od roku 2018 nic nepřidala bylo více.
Nový koníček s názvem folklór, který mě úplně pohltil (stejně jako veškerý můj volný čas) a zahájil rok a půl dlouhé, šílené a současně úžasné období. Zkoušky, vymýšlení choreografií, vystoupení, řešení konfliktů v našem souboru-nesouboru a nekonečné množství folklorních akcí, na kterých jsem nemohla (ok, nechtěla) chybět. Na nic jiného mi nezbýval čas.
Do toho přišel loni konec vztahu a stěhování - nejdřív zpátky k rodičům, pak do svého. Vysálo to ze mě spoustu energie a pokaždé, když jsem si sedla za počítač a něco napsala, znělo to zoufale, unaveně, smutně - nějak tak, jak jsem se v té době cítila. Usoudila jsem, že něco takového by nikdo stejně číst nechtěl. I bez depre-článků si to mé okolí všímalo, důkazem byl můj taťka, který mi během přání k mým 29. narozeninám poradil, ať už nejsem tak negativní, že teď už bude vše jen dobré. Pár dní na to náhle zemřel. Nic dobré nebylo.
Střih - najednou není červenec, ale březen, koronavirus, karanténa, lock-down. Celou karanténu jsem chtěla začít a bránil mi jen můj vlastní mozek. Čím navázat po tak dlouhé době? Stejně to nikdo nečte! Stejně to nikoho nebude bavit. Koho zajímají mé myšlenky? Nikoho. Nemám dostatečně hezké fotky a bez hezkých fotek to nikoho bavit nebude.
A pak mi jeden moudrý člověk řekl, ať to nedělám pro ostatní, ale ať to dělám pro sebe. Ať jsi vzpomenu, proč jsem začala - protože mě bavilo psát. "Můžeš psát i o hovně - když to bude bavit tebe, bude to bavit i ostatní," řekl.
Je 23.května, půl 4 ráno. Nějak jsem začala a chci pokračovat. Snad vás to bude bavit. :)
