Určitě to znáte taky: po víkendu plném návštěv, různých akcí a nezdravého jídla může být nedělní noc dosti problematická. V břichu vás tlačí kousek pizzy, grilovaného masa nebo dezert, který jste snědli protože vypadal taaaak lákavě. Ve snech vás pak následně honí masoví vrazi, vlkodlaci, padáte alespoň třikrát za noc do propasti… Holt, noční můry a špatná životospráva jsou ohromní kámoši.

Mně se tento víkend stalo něco podobného a tak jsem se rozhodla, že v pondělí budu rozumnější a zvolím lehčí večeři.

Už nějakou dobu sbírám kuchařky z kolekce Apetit a jsem z nich nadšená. První mi koupili kamarádky k narozeninám se slovy, že než se vdám, tak budu mít sbírku kompletní. :) Tyto kuchařky jsem si opravdu oblíbila, vevnitř najdete kromě skvělých receptů i krásné fotky jídel připravených podle těchto receptů a taky řadu kulinářských tipů a zlepšováků. Každá z kuchařek je zaměřená na něco jiného - já mám doma Polévky, Vánoce (ano, mé oblíbené, co bych to byla za vánočního skřítka, kdybych tuto kuchařku neměla), Party, Rychlé večeře a pak několik knížek ze speciální edice Apetit na cestách, ze které jsem si pořídila Itálii, Francii a Řecko. 

Dnešní recept jsem vybrala právě z té italské. Itálii jsem navštívila už mnohokrát a musím říct, že Italové mají talent na přípravu lehkých a hlavně chutných jídel. To se mi možná na Itálii líbí nejvíc, dále nekonečné italské požitkářství a s jakou chutí se Italové do jídla pouštějí. :)

Předem musím říct, že Apetit opět jako inspirace nezklamal, trochu jsem si recept upravila po svém a jako správný rebel jsem klasicky opět nedodržovala uvedené množství, prostě jsem všechny ingredience přidávala tak nějak od oka a podle chuti. Ve finále mi to vyšlo přibližně takto:

2 rajčatové ciabatty

1 balíček cherry rajčátek

2 ks Galbani mozzarelly

5-6 lístků čerstvé bazalky (podle chuti)

2 lžíce extra panenského olivového oleje

sůl a pepř na dochucení

Příprava byla jednoduchá a jídlo bylo hotové během chvilky. Nejdřív jsem podélně rozpůlila obě ciabatty, rozložila jsem je na plech, potřela jsem je troškou olivového oleje a dala opéct do trouby rozehřáté na 250 stupňů. Klidně si ale můžete troubu vyhřát na míň stupňů, já to tak nastřelila hlavně kvůli tomu, že jsme měli obrovský hlad a chtěla jsem, aby se ciabatta opekla rychle.

Mezi tím jsem nakrájela cherry rajčátka, bazalku, mozzarellu, nasypala jsem to všechno do skleněné mísy, přidala trochu soli a pepře, dvě lžíce extra panenského olivového oleje a pořádně promíchala.

Podle knížky se do směsi měl přidat ještě jeden stroužek drceného česneku. Jelikož u nás nikdo česneku moc neholduje a přišlo mi, že jeden stroužek do takového malého je prostě moc, nedala jsem jej tam. Myslím, že by jen přebil všechny ty výborné chutě a to by byla škoda. Místo toho jsem ním jen velmi jemně potřela opečenou ciabattu, na kterou jsem pak navršila připravenou směs z mozzarelly, rajčátek a bazalky. Jak bylo v knížce napsané, Italové tomuto jídlu říkají buď bruschette nebo crostini. Rozdíl mezi jimi je ale nejednoznačný a tak řekněme, že jsem připravila bruschette, to mi tak nějak lépe zní.

Oba jsme tedy snědli dvě bruschetty (trochu českého skloňování nezaškodí) a byla to mňamka. Večeře se podávala v 7 hodin a já ve snech konečně nebyla hrdinkou žádného hororu, drama ani thrilleru. :)

Tak co, vyzkoušíte tuto jednoduchou dobrotu taky? Nezapomeňte mi napsat do komentářů, jak vám chutnalo! ;) 

P.S.: Za celou tuhle parádu patří veliké dík mému nejúžasnějšímu příteli, který to všechno nakoupil. Kdyby to mělo stát na mě, tak se nejspíš ten den ani nenajíme, protože jsem zase minimálně do šesti hodin pracovala. :)

Zima je už pomalu ale jistě za námi, z čeho mám obrovskou radost. Každé roční období má něco do sebe, no já jsem ochotná akceptovat zimu pouze do 31.12. a následný leden a únor se snažím nějak “přetrpět”. Na zimě miluju Vánoce, na které se těším nonstop. Světýlka, vánoční stromečky, výzdoba, předvánoční trhy, vůně svařáku, svíčky… To všechno mě přivádí do takové euforie, že jsem si od kamarádů vysloužila přezdívku Vánoční skřítek. :) Však to uvidíte, jakmile přijde listopad, zaplní se můj blog příspěvky s vánoční tématikou. I když jsou Vánoce úplně nejvíc super a žádný svátek je nenahradí, tak jako na potvoru utečou hrozně rychle. Následuje začátek nového roku, kdy všichni očekávají nové začátky, které se následně vlivem zimy, chladu a břeček na silnicích promění v pocit, který si vysloužil trendy název “zimní deprese”. Ne, nemám to ráda a tak jen přečkávám upršený studený leden a únor a těším se na první jarní sluníčko, kvetoucí stromy, procházky, grilovačky, výlety na kole, výlety bez kola, vůni jara… Když tak nad tím přemýšlím, hlavním nedostatkem ledna a února je nedostatek slunka a tepla. Sluníčko mě nabíjí pozitivní energii a pokud je venku hezky, dokážu se těšit snad z čehokoliv.

Níže jsem proto sepsala několik doporučení, které by vás mohli dostat na tu správnou jarní vlnu.

1. Smile, it’s a free therapy

I když to tady u nás není moc zvykem a na ulici obvykle potkáte víc zamračených, životem znechucených lidí, zkuste jít proti proudu a usmívejte se. Před dvěma lety jsem měla možnost strávit týden v Americe a kromě obrovských mrakodrapů mě úplně uchvátila ještě jedna věc - neustále pozitivně naladění a usměvaví lidé. Ať už jsem se dala do řeči se starším pánem nebo slečnou přibližně v mém věku, všichni se na mě usmívali, ptali se mě jak se mám a přáli mi hezký den. K tomu přidali nějaký malý kompliment a já byla najednou nabitá energii na celý den. Ze začátku mi to připadalo trochu podezřelé a říkala jsem si, jestli nejsou falešní a myslí to opravdu vážně. Ale po zhruba třech dnech pobytu mě doslova nakazili a přistihla jsem se, jak se taky usmívám od ucha k uchu na všechny ve svém okolí, přeji krásný den a je mi úplně jedno, že mi ještě pořád nedorazilo zavazadlo, které letecká společnost ztratila někde mezi Paříží a New Yorkem. :) Usmívejte se, je to nakažlivé a prodlužuje to život.

2. Run, Forest, run!

Nebo se alespoň běžte projít.:) Když jsem byla mladší, běhání jsem neměla moc v lásce, proto chápu všechny, kteří budou chtít tento odstavec přeskočit hned po této větě. Jednou jsem ale měla trochu špatné období, potřebovala jsem z hlavy dostat všechny otravné myšlenky a už ani nevím proč, prostě mě napadlo, že půjdu běhat. Postupně se z toho stala moje malá závislost, ke které se pokaždé, až se trochu oteplí ráda vracím. Veřte mi, běhání je super! V první řadě vám to skvěle vyčistí hlavu - prvních deset minut totiž nemyslíte na nic jiného, než na to, kdy tohle utrpení skončí. :) Po patnácti minutách se vaše tělo a mysl jakž takž začnou přizpůsobovat faktu, že vyvíjíte fyzickou aktivitu, postupně přestanou trucovat a začnou si zvykat na námahu. V tento moment si začínáte toho pohybu užívat - proto je úplně nejlepší vyběhnout někam do přírody, nebo alespoň do parku. Ty panoramata, co se vám nabízejí a kterých si konečně začnete všímat, jelikož v ruce konečně nedržíte telefon nebo tablet, jsou super věc! :) To, že kromě čištění hlavy děláte i něco pro své tělo, zpevňuje se vám zadeček a formují se vám krásné nohy, je plus navíc. A pokud máte problémy usnout a v noci se budíte, po běhání zmizí jako mávnutím kouzelného proutku.

3. Turn off to turn on

A teď mám na mysli opravdový relax, ne moderní verzi relaxu, kdy přijdete domů ze školy nebo z práce a sednete si za počítač. Možností je spousty, já mám po dlouhém dni nejradši horkou, voňavou koupel, potom si vlezu do měkkého pyžama a županu, uvařím si mátový nebo meduňkový čaj (ty jsou teď moje nejoblíbenější, jsou příjemně uklidňující a meduňka je prý na dobré spaní nej), natáhnu se na gauč a zabořím se do dobré knížky nebo prolistuju nějaký módní časopis. Momentálně jsem si oblíbila knížku od Ani Geislerové - P.S. (skvělá oddechovka, žádné náročné texty, příjemně a rychle se čte, je vtipná a navíc jsou v ní krásné ilustrace). Když mám pocit nedostatku inspirace, sáhnu po Big Magic od Elizabeth Gilbert nebo po knížce s názvem Kraď jako umělec od Austina Kleona, která je tak skvělá, že jí čtu už po několikáté (a to je co říct, víc než jednou jsem totiž četla pouze Harryho Pottera).

4. Cook nicely

Ne kvůli fotce na Instagram, ale kvůli sobě. Určitě to znáte taky, když kolikrát ani nemáte hlad a říkáte si, že “by vám jen oči jedly”. Musím se přiznat, že někdy mám problém udělat si na “pěkné vaření” čas. Stojí ale za to se přinutit a zorganizovat si to tak, abych měla víc času na sebe a svůj žaludek. Ranní ptáčata, kterým nedělá problém dřívější vstávání to můžou zkusit se snídaní. Já mám nejradši ovesnou kaši s ovocem, jogurt s borůvkami a oříšky nebo vaječnou omeletu. Na svačinu či večeři si někdy dělám můj oblíbený, tzv. mlsací talíř, kam si navybírám dobroty, na které mám zrovna chuť. Jedna z mých nejoblíbenějších kombinací je avokádo, uzený losos a rajčátka, mmmm, hned je ten den hezčí. :)

5. Spring yourself

Na konci zimy potřebuje nejenom šatník, ale také interiér několik drobných úprav. Je na čase vytáhnout ze skříně tlusté svetry v tmavých či šedých barvách, vlastně cokoliv v tmavých a šedých barvách a pěkně to poslat na dlouhý jarní a letní spánek. Nemám nic proti tmavým barvám, pár lehčích kousků si taky sama v šatníku nechávám, ale k jaru se nejvíc hodí jasné, zářivé barvy. Stejně tak co se týče bydlení, i navzdory svému nadšení pro Vánoce jsem chtě nechtě musela vánoční stromeček odnést k ostatním chudákům vánočním stromečkům, které po Vánocích leželi u kontejnerů a zredukovat počet svíček rozestavěných po bytě. Ty, kterým jsem dovolila zůstat nesměli vonět po perníčcích, jablkovém koláči, jehličí, ani ničem podobně vánočním či zimním. Na okno v obýváku jsem tak uvolnila prostor pro dva úžasné květináče v pastelově zelené a růžové, společně s malou pastelově žlutou konvičkou - všechny z jedné série. :) Před Velikonocemi je ještě doplnil dřevěný velikonoční zajíček. Do květináčů jsem po měsíci přemlouvání se konečně i něco zasadila a tak si doufám budu v létě moct dělat limonádu z čerstvé máty a vařit Itálii s čerstvou bazalkou. :) No a na tu nejdůležitější věc nesmím zapomenout - květiny! Několik barevných tulipánů na stole dokáže divy.